Židovské památky
v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku

---

Kešet - elektronická databáze českých a moravských židovských hřbitovů - Jaroslav Achab Haidler

Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě
Popis, historie, lokace a fotografie.

server Holocaust.cz

Ze zajímavých židovských památek lze zhlédnout například: BRNO - synagoga (ul. Skořepka) a židovský hřbitov (ul. Nezamyslova), hřbitov (ul. Hrádek), Kulturní a vzdělávací centrum rabína Federa, tř. kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno Bučovice židovský hřbitov (ul. Hájecká) Rousínov synagoga (ul. V uličkách) a židovský hřbitov (ul. Skálova) Hustopeče: Hřbitov – Založený v roce 1886 na ulici Svatopluka Čecha. V 80. letech 20. století zrušen a nahrazen parkem. Na upomínku hřbitova zde nyní stojí jednoduchý památník. Synagoga - V centru, na Mrštíkové 7 je také budova, která dříve sloužila jako synagoga. V dnešní době je nevyužitá a chátrá. Zajímavé židovské ghetto (a hřbitov) lze navštívit v Hroznětíně, kde bylo již od roku 1499. V Českých Budějovicích lze navštívit židovský hřbitov, v síni je malé muzeum židovské hostorie (Klíč lze získat na vrátnici blízké továrny) V Hluboké nad Vltavou u Mutnického rybníka malebně položený židovský hřbitov. Poblíž, u Židovského rybníka, je synagoga, požívaná dnes Československou církví husitskou. Barokní náhrobky z 1. poloviny 18. století najdeme na židovských hřbitovech v Kolodějích nad Lužnicí a v Neznašově. Velmi zajímavý lesní židovský hřbitov je v Pavlově u Pelhřimova.

Židovské hřbitovy Věci spojené se smrtí a pohřbem zajišťuje v judaismu tzv. Svaté bratrstvo - chevra kadiša. Chevra kadiša se těší v židovské obci velké úctě a členství v ní je ve většině komunit vyznamenáním. Její členové se starají nejenom o samotný pohřeb, ale také o duchovní pomoc umírajícím, modlitbám za ně, bdění u mrtvého, atd. Samotný pohřeb v judaismu je prostý. Nedochází ke kremaci ani balzamování těla, protože je to chápáno jako pohanský zvyk. Mrtvý je oblečen do bílého rubáše, na tělo muže se navíc pokládá jeho talit (modlitební plášť). Podle starověkých zvyků se tělo položilo na máry a takto bylo také pohřbeno. V diaspoře se potom začaly používat dřevěné, neuzavřené rakve. Není zvykem dávat do rakve jakékoliv předměty ani květiny, přítomní do ní pouze hází vždy po třech lopatkách hlíny. Strohý obřad je zakončen modlitbou za zemřelé (kadiš). Pomník (maceva) na hřbitově se vztyčuje většinou až rok po úmrtí. Při návštěvě hřbitova kladou lidé na náhrobky kamínky - přesný význam a původ tohoto starého zvyku však není známý. V Čechách, na Moravě i Slezsku se zachovalo velké množství, více či méně zachovalých židovských hřbitovů. Mnohé z nich jsou ztraceny v nové zástavbě nebo v lesích a polích. V roce 1787 bylo zakázáno zakládat hřbitovy uvnitř města a záleželo na vrchnosti, kde Židům vymezila a prodala pozemek na výstavbu hřbitova. Tak se někdy židovské hřbitovy nachází až velmi daleko od obce nebo na neschůdných a těžko přístupných místech. Pro samotné Židy je hřbitov místem, na kterém je potřeba se pohybovat s náležitou úctou. Nesmí se zde jíst a pít nebo sem vodit zvířata. Podle tradice by měla být mrtvým zaručena neporušitelnost jejich hrobů po věčné časy. Tak se někdy stávalo, že s nedostatkem nového místa musely být staré náhrobky zasypány vrstvou hlíny, aby vznikl nový prostor pro pohřbívání (Mikulov, Pacov, starý hřbitov v Praze). Staré náhrobky buď zůstaly pod vrstvou hlíny nebo byly znovu zasazeny do nové vrstvy, položeny po okrajích hřbitovní zdi nebo přímo vsazovány do ní. Některé hřbitovy jsou rozděleny do několika oddělění. Vymezený prostor se většinou týká hrobů rabínů nebo dětí. Převládajícím typem náhrobku (hebr. maceva) je tzv stéla - deskový náhrobní kámen zapuštěný kolmo do země. Výroba náhrobků patřila k jednomu z řemesel a jejich výzdoba podléhala vývoji a krajovým zvláštnostem. Zvláštní význam má obsah nápisů a epitafů na náhrobcích - většinou zde nalezneme jméno zemřelé osoby, její titul, u žen jméno manžela, datum úmrtí nebo i den pohřbu. Velkou část zabírá text, ve kterém pozůstalí vyjadřují svůj smutek nebo chvalořečí zemřelého. Jindy se zde vyjmenovávají zásluhy zemřelého, atp. Na téměř každém náhrobku najdeme pět hebrejských písmen - zkratku tradiční náhrobní formule. Od konce 16. století se na hrobech začínají objevovat plastické reliéfy, které znázorňují tradiční židovské symboly (Davidova hvězda, koruna - znak Tóry, vinný hrozen - znak moudrosti a plodnosti, ...) znaky symbolizující osobní či rodové jméno zemřelého (jelen, medvěd, kohout,...), jeho povolání (krejčovské nůžky, knihy,..) nebo znak kněžských rodů - kohenů (žehnající ruce) a levitů (konvice, hudební nástroj). Součástí hřbitova býval často malý domek - márnice, ve kterém stál kamenný stůl, na kterém pohřební bratrstvo provádělo očistu zemřelého. Často zde byly také uloženy máry a pohřební vůz. U brány hřbitova bývala také pumpa nebo umyvadlo k rituálnímu mytí rukou po skončení pohřebního obřadu. Synagogy V současné době je v České republice 200 synagog, z nichž jen tři (dvě v Praze a jedna v Brně) se používají k bohoslužebným účelům. Některé synagogy byly opraveny a staly se kulturní památkou, jiné byly přebudovány pro světské účely nebo slouží jako modlitebny křesťanských církví. Mnohé z nich nedostatkem prostředků a zájmu chátrají. Stejně jako některé hřbitovy jsou smutnými svědky osudu židovských komunit u nás. Synagogy jsou prostorem pro společnou modlitbu Židů. Jejich historie sahá velmi hluboko do dějin židovského národa. První stavby podobající se dnešním synagogám se začaly stavět během babylónského zajetí Židů a po něm - sloužily jako náhrada za zbořený chrám (586 př.n.l.). V diaspoře se pak staly hlavními centry společenského a duchovního života obce. Hlavní účel synagogy je bohoslužebný. Ve středověku však k synagogám náleželo několik dalších objektů, jako byla škola, studovna, dům rabína, místo pro rituální očistu, pekárna macesů, atd. Byly tedy i místem vzdělávání a setkávání. V České republice se dochovaly synagogy z různých období. Jejich vnější podoba je závislá na společenských poměrech a dobovém architektonickém slohu. Před zrovnoprávněním Židů v roce 1781 podléhal vzhled synagogy omezením a zákazům. Stavba nesměla být nápadná, přesahovat okolní domy, podobat se křesťanskému kostelu, stát na náměstí, atd. Teprve po josefínských reformách se začaly stavět nápadnější a různorodější stavby, často podobné kostelům a podléhající architektonickým vlivům dané doby. Synagoga by se měla tradičně orientovat k Jeruzalému (u nás východním směrem), její průčelí nebo štít bývá často ozdobeno kamenným Desaterem a hebrejským nápisem. Prostor uvnitř je podle židovských předpisů rozdělen na mužskou a ženskou část. Ezrat našim - ženská část bývá oddělena různými způsoby, podle možností a období vzniku budovy. Buď jde o oddělený prostor v hlavním sálu synagogy nebo o ženskou galerii, na kterou se vystupuje po schodech, někdy umístěných vně synagogy (např. stará synagoga v Plzni). Do synagogy se vstupuje předsíní, ve které je umístěno rituální umyvadlo (kijor). Předsíň tak slouží k fyzickému i psychickému očištění před vstupem do hlavního sálu. Ten je vždy nejméně o stupeň níž než předsíň, aby se tak zdůraznila podřazenost člověka Bohu. Vnitřní výzdoba se řídí zákazem zobrazovat Boha a proto je velmi střídmá, využívá různých symbolů, geometrických a rostlinných ornamentů a také úryvků z Tóry psaných hebrejsky. **  Do poloviny 19. století byla mužská sedadla umístěna podél stěn, takže věřící seděli čelem do středu sálu k bimě. Později se však bima posunula k východní stěně sálu a věřící se posadili do rovnoběžných řad vedle sebe, opět obráceni směrem k bimě. Bima (nebo také almemor) je vyvýšené místo obklopené zábradlím nebo také ozdobnou mříží, odkud se čte z Tóry. Nejdůležitější část synagogy je aron ha-kodeš (svatostánek - schrána na Tóru), jehož předobrazem je Archa úmluvy, do níž byly uloženy kamenné desky Tóry, které Mojžíš obdržel od Hospodina na hoře Sinaj. Jde o výklenek vytvořený ve východní zdi synagogy, do kterého je umístěna skříň se svitky Tóry. Skříň je zastřena ozdobným závěsem - parochetem a jinak umělecky zvýrazněna. Před svatostánkem svítí věčné světlo, který je připomínkou svícnu ve starověkém chrámu. Mimo něj bývá v synagogách vysoký svícen - menora, tradičně rozsvěcovaný při svátku Chanuka. (mb, zpracováno podle T. Pěkného a K. Schuberta)

Literatura:
Čech, Martin: Židé v Rousínově, Město Rousínov, 2005.
Fiedler, J.: Židovské památky v Čechách a na Moravě, Praha, 1992.
Klenovský Jaroslav:  Židovské památky na Moravě a ve Slezsku, Era Brno, 2002.
Newman J., Sivan, G.: Judaismus od A do Z, Praha, 1992.
Pěkný, T.: Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha, 1993.
Schubert, K.: Židovské náboženství v proměnách věků, Praha, 1999.
Šedinová, J.: Židovské tradice a zvyky, Praha, 1992.
Mapa Židovské památky České republiky, nakladatelství B.A.T.Program, 2002.
Barevný leták Židovské památky v Břeclavi lze získat v informačních centrech v oblasti.

Pamětní razítka židovských památek